Slánský obzor

Publikováno neděle 30. září 2007

(*16. 3. 1922 + 13. 7. 1983)

Přestože osoba Zdeňka Lišky je neoddělitelně spjata s moravským Zlínem, patří jeho nejranější dětství i mládí ke Smečnu, kde jeho otec i děd byli kapelníky hornické kapely. V poválečném období, po absolvování pražské konzervatoře, v roce 1946, kdy měl za sebou již první skladatelské úspěchy, odešel do Zlína, kde začínal jako skladatel hudby k reklamám.

V krátké době však navázal spolupráci s Hermínou Týrlovou a Karlem Zemanem. Tak vznikla hudba k filmům Pan Prokouk a Ferda Mravenec. S tóny jeho skladeb se setkáme i v cestopisných dokumentech Hanzelky a Zikmunda.

Generačně mu byli bližší režiséři jako František Vláčil, Karel Kachyňa či Vladimír Sís, s nimiž během následujících let spolupracuje a skládá původní hudbu k jejich filmům. Příkladem je Cikánův film Pára nad hrncem – první Liškův celovečerní film – a Krejčíkův Vyšší princip.

V této době získal v českém filmu již pevné postavení a brzy se stal populárním i v Praze, především proto, že dokázal „ušít“ hudbu každému filmu na míru. Jeho neuvěřitelná hudební invence dokázala obsáhnout celou škálu hudebních forem a to i v průsečíku doby. Důkazem toho jsou alespoň následující tituly filmů, na jejichž zvukových pásech je Liškova hudba. Za všechny připomeňme Smrt si říká Engelchen, Obchod na korze, Markéta Lazarová, Údolí včel, Spalovač mrtvol, Signum laudis či Hříšní lidé města pražského.

Jeho umění ho zaneslo v sedmdesátých letech až do Teheránu, kde se hudebně podílel na realizaci multimediálního památníku k výročí perské říše. Tuto expozici si objednal u českých filmařů tehdejší íránská císař Mohamed Rezá Pahlaví poté, co shlédl československou expozici na výstavě v Montrealu EXPO ´67.

Liškova tvorba se nesmazatelně zapsala do historie filmového umění dvacátého století. Jako jeden z prvních dokázal, že filmová hudba je nejen rovnocennou emotivní složkou celého filmu, ale naopak dramaturgicky dotváří umělecké kvality celého díla.